Co se v těle při kraniosakrální terapii děje?

Abychom dokázali v souvislostech porozumět, podle čeho se naše tělo a procesy v něm orientují, jak je terapií ovlivněno a co se při ní odehrává, potřebujeme vědět, jaký je náš embryonální vývoj.

Vajíčko se po oplodnění dělí a vytváří se shluk rychle se rozvíjejících buněk tvořících zárodečný terčík. Zhruba ve třetím týdnu po početí se podél středové osy, nazývané také prvotní středovou linií, vytváří nervová brázda. Okraje terčíku se zvedají, brázda se zanořuje dovnitř, až se okraje terčíku spojí a vytvoří vevnitř dutý útvar nervové trubice, chordu dorsalis. Tato středová linie zůstává jako důležitá buněčná a organizující osa těla po celý život. Každá buňka v těle se vůči ní orientuje. 

Nervová trubice se pak prodlužuje a zvětšuje a v pátém týdnu se začíná v horní části zavíjet, formují se mozkové struktury a okolní tkáně se rozvíjejí do zřasených útvarů. Další rozšiřování a řasení nervové trubice probíhá kolem koncové ploténky, která je oporou pro vývoj a růst centrální nervové soustavy.

Dalším důležitým aspektem pro pochopení tělesných procesů je fakt, že se všechny kosti, fascie, orgány a tekutiny vyjadřují primární respiraci ve specifických pohybových schématech vůči těmto osám. Jsou definované jejich vzájemnou tenzí, vzájemným natahováním a stlačováním. Na úrovni kraniálního rytmického impulzu jsou tyto rytmy na frekvenci 8 až 12 cyklů za minutu. Lze je vnímat jako jemné "kolébání" daných struktur, jedna struktura se hýbe ve vztahu k druhé, v kloubu, švu, mezi orgány.

Ve zdravém těle fungují všechny části primárního respiračního mechanismu v harmonii jako jeden integrovaný systém. Vlivem vnějšího prostředí může růst tenze tkání až po vznik stagnačních opor a vzorců a primární respirace se začne vyjadřovat podle těchto opor, nikoli podle přirozených, a vzniká nový, narušený pohybový vzorec.

Terapeut dokáže rozlišit mezi fyziologickými a abnormálními pohybovými schématy jednotlivých struktur a nabídnout tělesnému systému bezpečný prostor tato získaná schémata zpřítomnit a nenásilnými technikami pozvat k návratu k přirozené organizující ose těla. Nervový systém tak může dosáhnout vyrovnání, což se následně promítne v ostatních soustavách a rovinách.

Dr. A. T. Still